Nepomáhá to, právě naopak. Spíše to život pořádně stěžovat …
Overthinking nebo přílišné přemýšlení nad věcmi je problém, kterým trpí více z nás … Přemýšlení nám někdy dokáže pořádně ztížit život. To není vtip, ale pravda dnešní doby. I vy se občas cítíte, jako byste ze zdánlivě jednoduché věci udělali doslova zamotaný labyrint?
Overthinking nebo přílišné přemýšlení nad věcmi je problém, kterým trpí více z nás.
Říká se, že přílišné přemýšlení je syndromem dnešní doby, je výsledkem společnosti a systému, jaké jsme si vytvořili. Povinnosti, trápení, všechno je složité, nic nejde po másle a často máme pocit, že doslova každou hloupost si musíme vybojovat.
Od toho je jen krůček k tomu, abychom nad vším příliš přemýšleli a obávali se, jaká další zdánlivě jednoduchá věc se zítra poškodí.
Dostáváme se tak do kruhu overthinking, tedy návyku, kterým si život ještě více ztížíme, protože nás vyčerpává. A tehdy by se nám hodila Brumbálova myslánka nebo následující rady odborníků.
Úzkost vytahuje drápy v podobě negativních asociací
Přílišné přemýšlení je strategie úzkostného člověka. Chce mít věci a situaci pod kontrolou. Problém však je, že je to nemožné, protože vše je v pohybu, skoro nic nevyjde podle představ a nejde podle scénáře.
Každý se sice čas od času až příliš úzkostlivě zamýšlí nad životem, což je normální; pokud je z toho přetrvávající návyk, způsob existence a postoje k životu, dostáváte se do problémů.
Overthinking totiž dokáže negativně ovlivnit zdraví; zdržuje vás ve stresu, nervový systém je přetížen co škodí celému organismu a může přispět k srdečně-cévním chorobám. Identifikace a následné řešení problému je na místě. Chcete-li se ujistit, zda patříte nebo nepatříte mezi overthinkerov, podívejte se na znaky:
- Každý večer si přehráváte váš den. Přemýšlíte nad tím, co by se stalo, pokud byste reagovali jinak. V hlavě si přehráváte alternativní scénáře a váháte, zda jste v jednotlivých reakcích konaly správně.
- Pokud máte za sebou hádku, konflikt nebo výměnu názorů, v hlavě si hádku přehráváte spolu s vašimi modifikovanými a lepšími reakcemi. Následně jste na sebe naštvaní, že jste nereagovali nejsprávnější.
- Vymýšlíte nepravděpodobné scénáře. Čeká vás autoškola, pohovor a vy myslíte jedině na to, co všechno se může pokazit. Svou energii a čas věnujete těmto negativním myšlenkám namísto toho, abyste se pořádně připravili.
- Řešíte, jak jste na nové lidi zapůsobily a co si o vás kdo myslí – až příliš se nad tím zamýšlíte.
- Máte problém rozhodnout se. Učinit rozhodnutí je pro vás nesmírně náročné, protože přemýšlíte nad každým variantou vzniklé situace.
- V každé maličkosti hledáte význam. Pokud kolem vás projde známý, kterého jste roky neviděli a on odvrátí pohled, vymyslíte složitý scénář, že určitě vás neměl rád, nechce s vámi už nic mít, vypadáte dnes hrozně atd.
- Bojujete s opakujícími se myšlenkami. V podstatě přemýšlíte stále nad stejným, myšlenky jakoby šly přes šablonu (co si o vás myslí, prohráváte si reakce, zlobíte se za ně na sebe …)
Návyk, který se dá odnaučit
Pokud jste se identifikovali jako příliš přemýšlející člověk, nezoufejte. Je to návyk, který se dá překonat a nahradit prospěšnějším.
Psychologové tento způsob zdlouhavého zabydlení se problémům nebo starostí nazývají ruminácia. Vymanit se z tohoto návyku vám sice dá zabrat, ale zvýšíte si kvalitu života.
Změna nemůže nastat, pokud fungujete na autopilota
Klinická psycholožka Julie Smith radí, abychom věnovali pozornost našemu autopilotovi, tedy stereotypním a automatickým myšlenkám. Pokud máme tendenci vytvářet katastrofické scénáře iz obyčejné cesty do obchodu, vždy si nástup těchto myšlenek uvědomte, zastavte se a přemýšlejte nad nimi jinak.
Uvědomění, že něco děláme automaticky je prvním krokem k jakékoliv změně návyku. Smith doporučuje, abychom si každý večer zaznamenávali myšlenky, scény a momenty, abychom získali nadhled, potřebný k postupné změně myšlenkových asociací.
Změňte příběh, který se vám odehrává v hlavě
Když už dokážete zastavit a uvědomit si myšlenky, které vám k lepšímu životu nepomáhají, je načase postupně měnit příběh a slova, kterými k sobě přemlouvat. Znáte ten moment, kdy vás například čeká pohovor, vy cítíte napětí a stres, které dokážete nafouknout do enormních rozměrů?
Z obyčejného mírného stresu, který
může být prospěšný, se stává strach, že pohoříte, ztrapníte se, že se jim nebudete líbit, místo nedostanete, protože jste neschopní atd.
Asociace se nabalují na sebe podle charakteru našeho vnitřního hlasu. Způsob, jakým o sobě přemýšlíte, tvoří vaše povědomí o sobě a koneckonců i vaši osobnost a identitu. Otázka, kterou byste si měli položit, zní: Je hlas, kterým se k sobě promlouváte, omezující nebo podporující?
Žijte v přítomnosti
Podle Gwendoline Smith, autorky knihy The Book of Overthinking, je většina našich obav povrchních. Stresujeme se situacemi a věcmi, které se nestaly a pravděpodobně ani nestanou, a skoro nikdy nejde o nic důležitého.
Dokážeme se vystresovat věcmi, které nemají ani zdaleka takový dopad, jakou energii věnujeme obavám. Všimněte si, že všechny obavy tvoří minulost nebo budoucnost.
Žijeme buď s tíhou minulosti, která nás zabraňuje spokojeně žít, nebo v budoucnosti, která se ještě nestala a netušíme, co nás v ní čeká. Buď necháme minulost definovat naši přítomnost nebo vytváříme katastrofické scénáře budoucnosti, čímž si přítomnost otrávíme.
A přitom nám uniká přítomen moment a život sám. Julie Smith radí klientům praktikovat život v přítomnosti. Vždy, když vám úlety myšlenky, přiveďte je zpět do přítomného okamžiku. Chce to praxe, ale čím usilovněji a častěji to budete praktikovat, tím účinnou se metoda stane.
Zaměřte se na řešení, ne na problémy
Přílišné přemýšlení a zabydlení se věcmi znamená lpět na problému. Nehledáme řešení, jen se pohlcují myšlenkami zaměřenými na problém. Tato skutečnost vytváří negativní emoce, kvůli kterým se zvýší úroveň stresu, a sníží kvalita života. Účinnou strategií je nenechat se problémem zahltit.
Opět to bude chtít praxi. Pokud máte sklon dumat nad problémem zbytečně dlouho, zastavte se, přestaňte se v něm utápět a zaměřte pozornost na to, jak ho vyřešit.
Co mohu udělat pro to, aby se problém vyřešil / abych tuto situaci lépe zvládal? Tento přístup podpoří aktivitu – nejste vůči tomu, co vás trápí pasivní, ale řešíte. Nezapomínejte, že energie proudí tam, kam zaměřujeme pozornost. Proto ji věnujte řešením, nikoliv problémem.
Upřete pozornost na to, nad čím máte kontrolu
Mnozí overthinkeri se nechají pohltit problémem, pro les nevidí stromy. A to je právě to podstatné – vidí problém jako obrovskou, složitou věc, která je nezvládnutelná. Nevidí jeho částečky, proto nevědí podniknout ani postupné kroky, jak ho zvládnout.
Většinu věcí v životě neovlivníme, což ale ano, je náš postoj a zaměření pozornosti na to, nad čím dokážeme mít kontrolu. Řekněme, že se obáváte pohovoru. Namísto utápění se v myšlenkách, že pohoříte a ztrapníte se, věnujte energii svědomité přípravě.
Jaro bude nabitá energií
Nyní je více méně jasné, co se na pohovorech děje. Identifikujte svůj strach (že pohoříte, nejste dost dobří), a zaměřte se na řešení (Co mohu udělat pro to, abych byl připraven?).
Zároveň si položte zázračnou otázku Co nejhorší se může stát? No, že vás nevezmou. A pokud se i ztrapníte, ty lidi už pravděpodobně nikdy neuvidíte a druhý den ani nebudou vědět, kdo jste. Je to jen vaše mysl, která vás dokáže zbytečně týrat. S realitou nemá nic společného.
Příroda je dar, využijte ji
Cvičení a pohyb v přírodě je balzám na duši i tělo. V studií z roku 2008, publikované v Psychological Science dokázal Marc G. Bergman důležitost přírody pro duševní zdraví. Zjistil, že náš mozek je klidnější a soustředěnější, jakmile jsme v tichu krásné přírody.
Toto zjištění potvrdil výzkum z roku 2015. Peter Aspinall a jeho kolegové zjistili, že pohybem v přírodě se dostáváme do jakéhosi meditativního stavu – jsme tedy klidnější, soustředěnější a celkově cítíme mír. Z toho vyplývá, že i krátká procházka lesem dokáže mít uklidňující charakter, což nám pomůže s ovládnutím gejzíru stresujících myšlenek.
Jak jsem zmínila, vše chce praxe, nebuďte proto na sebe příliš rychle. Změna způsobu uvažování a vnitřního hlasu chvíli potrvá, ale zkvalitní vám život. Každý dělá chyby, to ale neznamená, že jsme méně hodnotní lidé.
